 |
| Setkání čtvrtého druhu |
Naše Slunce září asi 4,6 miliard let, náš Vesmír existuje kolem 13,8 miliard let. (V původním textu jsem uváděl "něco přes deset miliard let", za pouhé čtvrtstoletí tedy skutečně o "něco" zestárl.) Je to statisticky dáno, někdo toho musel dosáhnout už před námi. (Teoreticky máme taky šanci, ale limitní pravidla říkají, že první je jen jeden - a ten je taky poslední. Jediný. Jako první živá pravotočivá buňka na naší planetě, jako první lidská pramáti.) Teď chodí po své zahrádce a prohlíží si semenáčky, jak dorůstají.
Vesmírná inteligence existuje samozřejmě již dlouho. Protože byla první a tedy sama, hledala si někoho, s kým by se mohla bavit. Dnes už musí existovat mnoho účastníků sítě, možná že i několik providerů. Ale Síť je jen jedna a možná nejsou jejími časovými limity ani Velký Třesk, ani Velký Krach.
Samotná existence VI mění pravděpodobnostní jevy, zvýhodňuje život, vytváří vhodné varianty vývoje. Citliví lidé ji vnímají, ačkoli nemají o její podobě představu.
Je podstatou čar, kouzel, věštění z karet i z kávové sedliny, astrologie, házení korunou a lití olova. Pokud se to provozuje poctivě. Nechtěl bych být v kůži podvodníka, který toho zneužívá! Vezme si ho čert...
Je prvopočátkem všech náboženství a podstatou víry.
Možná stojí i za některými projekcemi (UFO a pod.), které si neumíme vysvětlit a které někdo považuje za důkaz existence mimozemské civilizace. A přitom jde jenom o test lidské reakce, psychologickou přípravu na Setkání čtvrtého druhu.
Někdy si snad dělají jenom legraci - dokázali by kruhy v obilí vytvářet nějací morousové?
A. C. Clarke ji popsal ve Vesmírné odyseji 2001. Možná se s ní otevřeně setkáme už v tomto století, jistě však v příští miliardě let. Takže o nějaké přikládání do slunečního kotle už nebudeme mít zájem. Budeme mít jiné starosti. Semenáčků přibývá.
(Psáno hlavně o nocích 27.-29. ledna 1997)
Předcházející díly:
Jaké bude třetí tisíciletí?
Inventura
Světlo naděje
Doporučení
Konec světa
