Horolezcem se Valerian Karoušek (*1929) stal už ve svých jedenácti letech, tedy v mizerném roce 1940. A protože se narodil v Turnově, tak svobodu, stejně jako mnozí jiní, hledal v blízkém Skaláku. Ve stejném roce se stal učněm strojního zámečnictví v automobilce v Mladé Boleslavi. Ale v roce 1942 zavelelo srdce Turnováka, aby se stal žákem vyhlášené Odborné školy šperkařské v rodném městě. Srdce horolezce, které se tak dostalo blíže ke kamenům a přírodě. Školu dokončil v rozjásaném roce 1945 a hned další rok nastoupil na Uměleckoprůmyslovou školu v blízkém Jablonci nad Nisou.
Tam dlouho nepobyl, protože jako sedmnáctiletý se pochlubil svou abstraktní plastikou na daleké pražské Akademii výtvarných umění, kam byl díky tomu přijat – vlastně bez maturity. AVU skončil v roce 1952, čímž se stal i oficiálně výtvarníkem, sochařem. A také členem československého horolezeckého reprezentačního týmu…
![]() |
Tramvajová zastávka Lázně |
Jako člen horolezecké party, která zahájila tradici Jizerské padesátky, určitě chodil po náročném závodě i do sauny a do bazénu libereckých lázní. Ty lázně dlouho, předlouho chátraly, až se z nich nedávno po nákladném restaurování stala výstavná výstavní budova Oblastní galerie Liberec (OGL). A v ní se v místech bývalého bazénu rozléhá Bazénová hala (s restaurovanými nápisy "Plavky ždímejte do výlevek"), v níž místo vody šplouchá umění. V ní i ochozech nad ní, kde byly kdysi umístěny šatny. V současnosti se tu nachází "proměnná výstava" pozapomenutého díla pozapomenutého umělce Valeriana Karouška, který se tím vrátil do svého (opět libereckého:) kraje.
![]() |
Totem civilizace |
V liberecké galerii už vystavoval v rámci výstavy skupiny M57 v roce 1960. ("57" proto, že ji jedenáctka generačně spřízněných výtvarníků oficiálně založila v roce 1957, "M" proto, že se jejich stolní společnost scházela v kavárně/vinárně Makarská na Malostranském náměstí…) Tehdy už měl za sebou první mezinárodní úspěch na Světové výstavě v Bruselu Expo 58. Tam pro vstupní halu československého pavilónu vyrobil obrovitou plastiku "Všichni lidé rovni jsou", jež byla oceněna odbornou porotou Grand prix Světové výstavy. Do Oblastní galerie se vrátil i v roce 1964, kdy se účastnil výstavy Socha 1964. (V té době galerie sídlila v Liebiegově palácku u libereckého zámečku. Nyní se OGL přenesla na dotek místu, kde kdysi vznikla. Tedy k Severočeskému muzeu, jehož součástí byly její dřívejší sbírky až do roku 1946.)
![]() |
Marťan |
Valerian nemohl chybět ani na nezapomenutelné akci Socha a město, kterou v ústupovém roce 1969 podpořil i osvícený primátor Liberce – přesněji předseda Městského národního výboru – Jiří Moulis (odstoupen 1. října 1969). Jako tehdejší Liberečák si na tu výstavu pamatuji – nepotřeboval jsem si ji prohlížet v galerii. Sochy vyšly do ulic a parků města, kde některé z nich i po nějakou dobu zůstaly – než byly zničeny vandaly a normalizací.
Karouškova socha Totem civilizace byla tehdy umístěna na začátku Lidových sadů, a dnes se v Liberci objevila znovu vedle oněch výstavních lázní jako poutač na Valerianovu výstavu. Vydržela toho mnoho, možná i díky tomu, že její základ tvoří karoserie vozu Volkswagen. Inu – autozámečník se nezapřel! Vytrvalost primitivní techniky se osvědčila i u menší plastiky Marťan (1966), jejímž základem je – doslova vyšperkovaný vyorávač brambor…
![]()
Svou tvorbu začal Valerian Karoušek už na škole plácáním hlíny, přesněji keramickými soškami, které nezapíraly inspiraci předválečným obdobím, zejména plastikami Otty Gutfreunda (což je vidět třeba na dílku z konce padesátých let, nazvaném Na motorce). Jednoduché, ale působivé jsou jeho vystřihovánky z plechu ze začátku let šedesátých. Kromě hlíny tvaroval beton, laminát, mezi dráty napínal nadýchané látky… Betonové reliéfy byly neodborně restaurovány, lamínát zkřehl a rozpadl se, drátěné objekty ve veřejném prostoru vzaly zasvé – i ty, které přežily normalizaci. Nu ale na této výstavě můžete vidět alespoň jejich modely či fotografie.
![]() |
Motýl |
![]() |
Motýl - detail |
Jak se mi výstava líbila? Líbila. Protože je současná! (Alespoň mám ten pocit, že renomovaní současní čeští umělci se k podobnému výrazu propracovali až desítky let po Karouškovi.) Mně se nejvíce líbily trojrozměrné koláže z kovu, říčních valounů, keramiky a skla, vlastně asambláže, na kterých je patrna zručnost zámečníka, vybroušenost šperkaře a láska k přírodě nadšeného horolezce.
Jenž před 45 lety zahynul pod zemětřesným Huascaránem s celou horolezeckou expedicí Peru 1970. To je také důvod, proč záštitu nad výstavou převzala paní Marita Landaveri Porturas, velvyslankyně Peru.
![]() |
Kafe se tu dá pít |
V liberecké galerii Lázně se nachází ještě mnoho dalších výstav. Většinou jsou trvalé. Ta Valerianova ne, ta končí už 30. srpna 2015. Až budete v Liberci, nezapomeňte se v oněch lázních zastavit. Vstupné jest lidových 80,- Kč (rozsahově jedna z pěti nejrozsáhlejších českých sbírek, všechno si to projít nám tvalo skoro čtyři hodiny), děti a důchodcovstvo polovic. Odpočinout si můžete ve stylové kavárně, která má tu výhodu, že je součástí galerie, takže si pak nemusíte kupovat lístky znovu. Jo – a ve čtvrtek je vstup zdarma. A pokud jste Liberečáci, doporučuju si ta dvě nadzemní a dvě podzemní patra prohlédnout v několika samostatných návštěvách…
Psáno v Praze na Lužinách dne 28. července 2015Viz i
web výstavy.