Poslanci nejsou podle Marka Bendy nějakými trapnými zaměstnanci
Není v Poslanecké sněmovně většího bojovníka za svobodu, než jest poslanec ODS pan Marek Benda. Naposledy se zviditelnil svým bojem za nenošení roušek při jednáních Sněmovny. Nenosí ji, protože se nepovažuje za zaměstnance. Při konání různých domácích prací, jako je žehlení či pečování o lodžiovou zahrádku, poslouchám rádio, a tam jsem ho slyšel, jak plamenně obhajuje tuto svou svobodu.
Bylo to tuším ve středu na stanici ČR Plus, kde mu v moderované diskusi oponoval nezachycený Pirát. Piráta nechám být, protože mne zaujala hlavně Bendova argumentace:
„Na politickém grémiu jsme se dohodli, že nošení roušek na plénu bude dobrovolné. Pokládáme se za zákonodárný sbor, to znamená za nadřízeného vlády. Takže jaká pravidla platí ve Sněmovně, to nám vláda nařizovat nebude. My nejsme zaměstnanci."
Marek Benda se – krom toho, že se dopustil nepřímé urážky zaměstnanců – ohání jakousi dosti zaumnou logikou. Zaprvé, zákonodárný sbor není nadřízeným vlády. Patří do soustavy demokratické moci, ve které by se nikdo neměl vyvyšovat, nikdo ponižovat. Zadruhé, vláda nenařizuje Sněmovně žádná pravidla, jednací řád Poslanecké sněmovny je dán zákonem. V rámci tohoto zákona upravuje Sněmovna usnesením své vnitřní poměry a podrobnější pravidla jednání Sněmovny a jejích orgánů. Ovšem ani toto usnesení nesmí porušovat jiné zákony. Poslanci se ve Sněmovně například nesmějí vzájemně vraždit. Stejně tak by měli být i poslušni zákona č. 258/2000 Sb. k ochraně obyvatelstva, jehož § 69 (Mimořádná opatření při epidemii a nebezpečí jejího vzniku) odst. 1 písm. b) umožňuje „omezení styku skupin fyzických osob podezřelých z nákazy s ostatními fyzickými osobami“. Toto mimořádné opatření nařídí v nezbytně nutném rozsahu a rozhodne o jejich ukončení příslušný orgán ochrany veřejného zdraví. Což je v tomto případě ministerstvo zdravotnictví.
Tímto opatřením se nařizuje nosit ochranu obličeje „ve všech vnitřních prostorech staveb, mimo bydliště, v prostředcích veřejné dopravy, na všech ostatních místech, kde se nacházejí alespoň dvě osoby v bližší vzdálenosti než 2 metry, nejedná-li se výlučně o členy domácnosti“. A poslanci skutečně netvoří jednu rodinu, i když se občas semknou více než rodinně.
V tomto opatření se mluví jasně o „fyzických osobách“. A: „Osoby jsou povinny se mimořádnému opatření podřídit.“ Pokud se poslanci fyzickými osobami býti necítí, měli by se vzdát svého mandátu, protože poslancem se podle volebního zákona může stát jen občan ČR starší 21 let. A občanem se dle zákona o může stát toliko fyzická osoba. Toto opatření neplatí výlučně pro „zaměstnance“ soukromých firem. Ani pro pracovníky státních úřadů, sedláky, řemeslníky či právníky, ani pro svobodná povolání. Platí pro všechny občany! I když výjimky tu jsou.
Odstup nemusí dodržet třeba účinkující umělci při „provádění autorského díla“. Odstup 2 metry nemusí být rovněž dodržen osobami s poruchou intelektu, kognitivní poruchou či závažnou alterací duševního stavu, jejichž mentální schopnosti či aktuální duševní stav neumožňují dodržování tohoto zákazu. Myslím si, že u poslanců platí spíše ten druhý případ, ačkoliv bývají rovněž i dobrými herci.
Pro pořádek zde uvádím, že „dobrovolně“ (dle nezákonného rozhodnutí politického grémia) si rouškami obličej zakrývali z ODS třeba matematik Jan Zahradník či gynekolog Bohuslav Svoboda, takto exprezident České lékařské komory. Nerouškovali se osoby z klubu ČSSD a TOP 09. Komunisté to měli smíšené. Roušky si převážně ponechali poslanci Pirátů, STAN, lidovců, SPD či ANO.
Vraťme se k horlivě svobodomyslnému Markovi Bendovi, profesionálnímu poslanci od února 1990 (s drobnou dvouletou výlukou po volbách v roce 2002, k poslancování se vrátil roku 2004 z pozice náhradníka). Tento revoluční student, nedostudovaný matematik, nedostudovaný filozof a nedovařený doktor práv z Plzně zaměstnancem prakticky nikdy nebyl. (Krom těch dvou výšezmiňovaných let, kdy ho stát živil jako úředníka vládní agendy krátkodechého ministerstva informatiky.) Nebyl ani podnikatelem. Aniž sedlákem či řemeslníkem. Ani právníkem. Myslím si, že toho nevládního a nestátního zaměstnance by si mohl alespoň chvíli před důchodem zkusit!
A mrzí mě, že jsem ho kdy při volbách zakroužkoval. Teď má ode mne výpověď!
Hořekováno v Praze na Lužinách v pátek 29. května 2020