Tak jsem byl včera, tedy ve středu, poslední den před tím Štědrým, na rychlém antigenním testu na Kulaťáku. Pro sichr jsem dorazil se čtvrthodinovým předstihem, který však téměř zcela vyplnil telefonát se zeťákem. Oznámil mi, že "rychlá" právě odvezla dcerku Terku do Motola s podezřením na mrtvici. Naštěstí to bylo jen podezření, jak mi po hodince oznámila sama dcerka veselým hlasem z Homolky. Jo, mluví, i když odpoledne nemohla. Dnes, tedy na Štědrý den ráno, ji propustili. Jedná se o jednodušší potíž, kterou lze v pravý okamžik odstranit. Takže jsem do její domácnosti zván na stromeček i na večeři. Jen bude potřeba, abych trochu pomohl s bramborovým salátem. Tedy já pomohu s jeho ekologickou likvidací, dříve však bude potřeba moje dopomoc při jeho výrobě.
Byla to jedna z nejhorších hodin v mém životě, ta doba mezi oběma telefonáty. Vyplnil jsem ji i telefonním rozhovorem se synkem Jankem. Nabídl mi azyl u sebe a rodiny jeho kladenské kamarádky, když jsem odmítl (protože jsem chtěl kolem sebe mít "jistoty" vlastního bytu), tak svou štědrodenní návštěvu u mého stromečku. Naštěstí hoho nebylo třeba. Nakonec proběhnou Vánoce v původně plánovaném aranžmá aneb designu. Na Štědrý večer budu já u Tomíka a Terezky u jejich stromečku, další den oni navštíví mne, dorazí i synek, a uděláme si "dárkoden".
Takže Vánoce jsou "zachráněny", ale to je to nejmenší. Nezachrání to však tento můj slohový úkol. Nenacházím se stále úplně zcela ve své vlastní kůži. Kdo má náladu na poetické i nostalgické povídání o Mých Štědrých dnech, může navštívit záložku Vánoce na mém blogu Šamanovo doupě, jehož podtitul "Hospůdka u hřbitova" získal lety docela pochmurný význam.
Já teď jdu sehnat dárky které se mi rozutekly po bytě. Pak si dám čočkovou polívku a do večera snad znovu najdu sváteční náladu. Mějte se dobře, a hlavně se nestresujte, ať nepřiděláváte práci lékařům a starosti rodině.
Jo, a zpráva z Kulaťáku zní, že jsem negativní.
Psáno na Štědrý den MMXX, dopsáno o polednách.